Proč po cukrech tloustneme
Velká tučná lež
Pokud je vám plus minus tolik jako mně, vyrůstaly jste v době, kdy vrcholil hon na „škodlivé“ tuky. Regály obchodů byly zaplněné nízkotučnými variantami všeho, co si jen lze představit, sádlo a máslo byly na seznamu přísně zakázaných potravin, vejce byla považována za zdraví škodlivá a jako základ jídelníčku bylo doporučováno pečivo, brambory a (celozrnné) obiloviny. Tedy sacharidy. Jinými slovy cukry.
Píše se rok 2021 a my víme, že výživová doporučení, kterými se po několik desetiletí řídily miliony lidí na celém světě ve snaze dosáhnout zdraví a/nebo štíhlé postavy, byla výsledkem chybné studie. Vědeckého omylu. Můžeme jen spekulovat, zda záměrného pod tlakem potravinářské lobby, či neúmyslného.
Jisté je, že od 70. let, kdy Keysova studie označila za hlavní příčinu kardiovaskulárních onemocnění a tloustnutí populace nasycené tuky, se celosvětová pandemie obezity a srdečně-cévních onemocnění nezbrzdila, spíš naopak. Jak asi tušíte, jádro pudla je jinde.
Pyramida sem, pyramida tam
Obrázek často dokáže víc než tisíc slov. Pozorně si prohlédněte schéma výživových pyramid níže. Jestli milujete hru „najdi rozdíl“, budete ve svém živlu. Prozradím, že pyramida vlevo je z konce 70. let, pyramida vpravo představuje aktuálně doporučovanou skladbu jídelníčku.
Hlavní příčinou infarktů, mozkově-cévních příhod, cukrovky II. typu, problémů s cholesterolem a obezity zkrátka není tuk, ale cukr. Proč tomu tak je?
Kdo jsi bez viny, hoď kostkou cukru
V článku Ach ten cukr! jsem popisovala jev zvaný inzulínová rezistence. Je to stav, do kterého se můžeme dostat, pokud neustálým přísunem cukru budeme opakovaně nutit slinivku břišní, aby produkovala ve zvýšené míře inzulín, který má za úkol „odklízet“ krevní cukr glukózu z krve do buněk. Po čase přestanou buňky na inzulín reagovat (klíč přestane pasovat do zámku) a v krvi se hromadí jak glukóza, tak inzulín. Tento stav podporuje zánětlivé procesy v těle a je to předstupeň cukrovky II. typu, kardiovaskulárních a dalších tzv. civilizačních onemocnění.
Vysoká hladina inzulínu má však ještě jeden negativní efekt. Podporuje ukládání tuku a brání jeho využití jako primárního zdroje energie. Pokud tedy s potravou bohatou na cukry zároveň přijímáme i tuky, místo aby se spálily, dochází k jejich ukládání „do zásoby“ a my vesele tloustneme.
V zásadě je přitom jedno, jestli se jedná o cukry jednoduché (slazené pokrmy a nápoje, cukrovinky apod.) nebo složené (obiloviny, luštěniny, brambory). Rozdíl je pouze v rychlosti, s jakou dojde k jejich rozkladu a zpracování v těle.
A fakt se bez nich obejdeme?
Nejspíš vám teď běží hlavou: Ale když vynechám cukry, nebudu mít dost energie, budu unavená a podrážděná. Co se tedy skutečně stane, když zásadně omezíme cukry a budeme přijímat stravu bohatou na tuky? Nic horšího, než že buňky začnou přednostně tuky spalovat a přeměňovat je na energii. A to energii stabilní a dlouhotrvající, na rozdíl od intenzivní, avšak krátkodobé „cukrové“ energie.
Jestli jsem vás nepřesvědčila a pořád si myslíte, že bez cukrů se neobejdete, mám ještě jedno eso v rukávu. Naše tělo je dostatečně chytré a cukry si umí vyrobit z bílkovin a tuků. I kdybyste tedy nepřijímala ani to nejmenší množství cukru (což je, upřímně, takřka nemožné), stejně budete mít zajištěn dostatek energie pro vaše fungování z přijatých bílkovin a tuků.
Nechcete zmeškat ani jeden nový článek? Přihlaste se k odběru novinek.
ODEBÍRAT NOVINKY
Proč po cukrech tloustneme
Velká tučná lež
Pokud je vám plus minus tolik jako mně, vyrůstaly jste v době, kdy vrcholil hon na „škodlivé“ tuky. Regály obchodů byly zaplněné nízkotučnými variantami všeho, co si jen lze představit, sádlo a máslo byly na seznamu přísně zakázaných potravin, vejce byla považována za zdraví škodlivá a jako základ jídelníčku bylo doporučováno pečivo, brambory a (celozrnné) obiloviny. Tedy sacharidy. Jinými slovy cukry.
Píše se rok 2021 a my víme, že výživová doporučení, kterými se po několik desetiletí řídily miliony lidí na celém světě ve snaze dosáhnout zdraví a/nebo štíhlé postavy, byla výsledkem chybné studie. Vědeckého omylu. Můžeme jen spekulovat, zda záměrného pod tlakem potravinářské lobby, či neúmyslného.
Jisté je, že od 70. let, kdy Keysova studie označila za hlavní příčinu kardiovaskulárních onemocnění a tloustnutí populace nasycené tuky, se celosvětová pandemie obezity a srdečně-cévních onemocnění nezbrzdila, spíš naopak. Jak asi tušíte, jádro pudla je jinde.
Pyramida sem, pyramida tam
Obrázek často dokáže víc než tisíc slov. Pozorně si prohlédněte schéma výživových pyramid níže. Jestli milujete hru „najdi rozdíl“, budete ve svém živlu. Prozradím, že pyramida vlevo je z konce 70. let, pyramida vpravo představuje aktuálně doporučovanou skladbu jídelníčku.
Hlavní příčinou infarktů, mozkově-cévních příhod, cukrovky II. typu, problémů s cholesterolem a obezity zkrátka není tuk, ale cukr. Proč tomu tak je?
Kdo jsi bez viny, hoď kostkou cukru
V článku Ach ten cukr! jsem popisovala jev zvaný inzulínová rezistence. Je to stav, do kterého se můžeme dostat, pokud neustálým přísunem cukru budeme opakovaně nutit slinivku břišní, aby produkovala ve zvýšené míře inzulín, který má za úkol „odklízet“ krevní cukr glukózu z krve do buněk. Po čase přestanou buňky na inzulín reagovat (klíč přestane pasovat do zámku) a v krvi se hromadí jak glukóza, tak inzulín. Tento stav podporuje zánětlivé procesy v těle a je to předstupeň cukrovky II. typu, kardiovaskulárních a dalších tzv. civilizačních onemocnění.
Vysoká hladina inzulínu má však ještě jeden negativní efekt. Podporuje ukládání tuku a brání jeho využití jako primárního zdroje energie. Pokud tedy s potravou bohatou na cukry zároveň přijímáme i tuky, místo aby se spálily, dochází k jejich ukládání „do zásoby“ a my vesele tloustneme.
V zásadě je přitom jedno, jestli se jedná o cukry jednoduché (slazené pokrmy a nápoje, cukrovinky apod.) nebo složené (obiloviny, luštěniny, brambory). Rozdíl je pouze v rychlosti, s jakou dojde k jejich rozkladu a zpracování v těle.
A fakt se bez nich obejdeme?
Nejspíš vám teď běží hlavou: Ale když vynechám cukry, nebudu mít dost energie, budu unavená a podrážděná. Co se tedy skutečně stane, když zásadně omezíme cukry a budeme přijímat stravu bohatou na tuky? Nic horšího, než že buňky začnou přednostně tuky spalovat a přeměňovat je na energii. A to energii stabilní a dlouhotrvající, na rozdíl od intenzivní, avšak krátkodobé „cukrové“ energie.
Jestli jsem vás nepřesvědčila a pořád si myslíte, že bez cukrů se neobejdete, mám ještě jedno eso v rukávu. Naše tělo je dostatečně chytré a cukry si umí vyrobit z bílkovin a tuků. I kdybyste tedy nepřijímala ani to nejmenší množství cukru (což je, upřímně, takřka nemožné), stejně budete mít zajištěn dostatek energie pro vaše fungování z přijatých bílkovin a tuků.
Nechcete zmeškat ani jeden nový článek? Přihlaste se k odběru novinek.
ODEBÍRAT NOVINKY