OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Proč jeden kousek nikdy nestačí

V článích Ach ten cukr! a Proč po cukrech tloustneme jsme si vysvětlili mechanismus, jakým v těle pracuje hormon inzulín. Řekli jsme si, jaké nebezpečí hrozí, pokud častým pojídáním sladkostí neustále stimulujeme produkci tohoto hormonu, a jaké důsledky to pro nás může mít.

Proč cítíme hlad?

Tentokrát se podíváme na zoubek leptinu, který také bývá označován jako „hormon sytosti“. Leptin je hormon, který řídí příjem a výdej energie a ovlivňuje náš metabolismus. Na rozdíl od inzulínu, není produkován slinivkou břišní, nýbrž tukovými buňkami.

Čím více tukových buněk máme, tím více leptinu nám koluje v krvi. To mimochodem vysvětluje, proč po drastických dietách, během kterých ztratíme velké množství tukové tkáně, následuje zpravidla období vlčího hladu, kdy se naše tělo urputně snaží získat nazpět, co ztratilo.

Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že vysoká hladina leptinu v organismu znamená pocit nasycení, nízká hladina leptinu rovná se hlad a touha po jídle. Ale jak už víme, v lidském těle nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.

Proč je důležité jíst pomalu?

    Po každém zkonzumovaném jídle tukové buňky zareagují produkcí leptinu, kterým mozku vysílají signál, že jsme sytí a nepotřebujeme dál jíst. Naopak, pokud delší dobu hladovíme, hladina leptinu v krvi poklesne a mi začneme pociťovat hlad.

    Ale! První problém spočívá v tom, že leptin se začíná vyplavovat do krve až po určité době. Pokud tedy jíme ve spěchu a jídlo do sebe doslova házíme, pocit sytosti se dostaví v okamžiku, kdy už jsme dávno za hranicí optimálního příjmu energie. Proto se tolik zdůrazňuje nutnost jíst pomalu a soustředěně. Dáváme tak našemu tělu šanci včas nás upozornit, kdy máme dost.  

    Leptinová rezistence

    Druhý problém je ten, že dlouhodobě zvýšená hladina leptinu vede k tzv. leptinové rezistenci. Mechanismus je to podobný jako v případě inzulinové rezistence. Hypothalamus postupně ztrácí senzitivitu na leptin a pro dosažení žádoucího pocitu sytosti je zapotřebí čím dál vyšších dávek tohoto hormonu.

    Jinými slovy, abychom se cítili sytí a spokojení, potřebujeme čím dál tím větší množství jídla. A to samozřejmě vede ke zvyšování hmotnosti.

    Není kalorie jako kalorie

    Do třetice, množství leptinu a rychlost, se kterou se uvolňuje, závisí na druhu zkonzumované potravy. A právě tady se dostáváme k podstatě tohoto článku.

    Strava bohatá na cukr fruktózu velkou měrou přispívá ke vzniku leptinové rezistence. Fruktóza totiž omezuje schopnost leptinu přecházet z krve do mozku. A tak přestože nám v krvi koluje velké množství tohoto hormonu, pocit sytosti se nedostavuje. Jen pro pořádek uvádím, že fruktóza z 50 % tvoří „běžný cukr“, který používáme ke slazení. Med a agávový sirup jsou pak téměř čistá fruktóza.

    Zpátky do pohody

    Jak poznáme, že trpíme leptinovou rezistencí? Nepoznáme. Tedy alespoň ne v tom smyslu, že by nás něco bolelo. Stačí však po nějakou dobu sledovat své pocity spojené s jídlem. Pokud se nám pravidelně stává, že nedokážeme včas přestat jíst a skončíme „přejedení“, pak pravděpodobně máme tento problém.

    Jak z toho ven? Jediným způsobem, jak se leptinové rezistence zbavit a vrátit tělu jeho přirozenou rovnováhu, je konzumovat „skutečné“ průmyslově nezpracované potraviny, omezit konzumaci cukrů a naopak si dopřávat kvalitní bílkoviny a tuky.

    Neméně důležitá je pak délka a kvalita spánku. Právě ve spánku totiž hladina leptinu přirozeně stoupá.  Tak dobrou chuť a dobrou noc!

    Nechcete zmeškat ani jeden nový článek? Přihlaste se k odběru novinek.

    ODEBÍRAT NOVINKY

    Recepty