Kde jako výživový poradce nejčastěji hledám inspiraci
Bylo by fajn, kdyby veškeré recepty, které uvádím na stránkách a zároveň používám při sestavování individuálních stravovacích plánů, byly z mé dílny, respektive kuchyně. Na to však nemám kapacitu ani ambice - vymýšlení nových jídel s radostí přenechám kuchařům a foodblogerům. Nedivte se tedy, pokud se vám některé pokrmy budou zdát povědomé. Svými vzory ve vaření se netajím, naopak hrdě se k nim hlásím. A které to jsou?
Hanka, navždy první
Biokuchařka Hanky Zemanové vyšla poprvé v roce 2004 a zapůsobila na mě jako zjevení. Troufám si říct, že to byla vůbec první původní česká kuchařka „v západním stylu“. Od té doby vyšlo Hance knih několik a všechny mají své čestné místo v mé knihovně. Hanka mě naučila lásce ke kvalitním potravinám. Dodnes se k jejím knihám vracím, když si potřebuji připomenout „co“ a „proč“ je pro nás dobré.
Ella, má láska
Ella Mills (dříve Woodward) mě dnes a denně přesvědčuje, že i „bez“ se dá připravit skvělé jídlo. Za „bez“ si doplňte, co potřebujete, v jejím případě je to zejména maso, mléko, lepek, cukr a průmyslově zpracovaná jídla. Přiznám se, z počátku jsem Ellu podezřívala, že za jejím úspěchem je především „promakaný“ marketing. Možná to tak skutečně je, ale její knihy mě pořád baví a její recepty fungují. Co dodat.
Florentýna - návrat do dětství
Po Hance další hvězda nakladatelství SMART PRESS. Jana Florentýna Zatloukalová je pro mě zosobněním tradiční poctivé české kuchyně. K jejím receptům se pravidelně uchyluji na Vánoce, nebo když mají přijet naši na oběd. Často v ní zalistuji i tehdy, když mi z nějakého receptu není jasný postup. Její step-by-step popisy přípravy pokrmů jsou prostě geniální.
Bez Sarah ani ránu
Sarah Wilsonová byla mým prvním "nakouknutím" do světa bez cukru. Absolvovala jsem její osmitýdenní odvykací program a byla nadšená z výsledků. I když jsem u striktního „sugerfree“ nezůstala, stále u ní čerpám inspiraci. Občas se také vrátím k jejímu programu, když mám pocit, že už je toho cukru nějak moc.
Janina je jen jedna
Janina Černá je taková česká Sarah. Pro mě je ale zosobněním „amerického snu“ adaptovaného na české poměry. Obdivuji ji, že se nebála přijít s ne zrovna populárním výživovým směrem, stála si za svým, tvrdě na sobě pracovala a dnes má své místo na výsluní. Její knihy miluji hlavně po vizuální stránce, ale sem tam se neudržím a nějaký recept zkusím. V poslední době mě baví i její podcasty.
Svatoján – v časech dobrých i zlých
Kuchařky ze Svatojánu od Evy Francové snad netřeba představovat. Protože jsem vyrostla na venkově a duší tam zůstávám po celý život, miluji jejich atmosféru. Doporučuji je jako medicínu na dnešní uspěchaný svět – ponoříte se do nich a čas začne houstnout jako med a plynout v jiném rytmu. Do Svatojánu pravidelně spěchám pro radu před výplatou, kdy se zdroje krátí, ale jíst potřeba.
Něco na té Mary je
Mary McCartney u nás není příliš známá, ale já jsem si ji oblíbila. Miluji její kuchařku nazvanou prostě Jídlo. Protože právě to v ní najdete. Jednoduché na přípravu, chutné a zdravé jídlo bez masa. Vždycky, když nevím, „co zas mám vařit“, zalistuji její knihou a vykoukne na mě nějaký skvělý recept, který mě nakopne energií a není mi po něm dvě hodiny těžko.
Pavel a Josef – rozum vítězí
Pavel Walek a Josef Tóth jsou jediní mužští představitelé v mém výčtu. Čerpám u nich inspiraci, když se potřebuji opřít čistě o rozum. V jejich receptech má každá surovina svůj význam a účel, vše je navrženo a spočítáno s matematickou přesností. Oceňuji, že i složité věci umějí podat jednoduchým způsobem a boří některé zavedené mýty o výživě. Jen tak dál, chlapci.
Nechcete zmeškat ani jeden nový článek? Přihlaste se k odběru novinek.
ODEBÍRAT NOVINKY
Kde jako výživový poradce nejčastěji hledám inspiraci
Bylo by fajn, kdyby veškeré recepty, které uvádím na stránkách a zároveň používám při sestavování individuálních stravovacích plánů, byly z mé dílny, respektive kuchyně. Na to však nemám kapacitu ani ambice - vymýšlení nových jídel s radostí přenechám kuchařům a foodblogerům. Nedivte se tedy, pokud se vám některé pokrmy budou zdát povědomé. Svými vzory ve vaření se netajím, naopak hrdě se k nim hlásím. A které to jsou?
Hanka, navždy první
Biokuchařka Hanky Zemanové vyšla poprvé v roce 2004 a zapůsobila na mě jako zjevení. Troufám si říct, že to byla vůbec první původní česká kuchařka „v západním stylu“. Od té doby vyšlo Hance knih několik a všechny mají své čestné místo v mé knihovně. Hanka mě naučila lásce ke kvalitním potravinám. Dodnes se k jejím knihám vracím, když si potřebuji připomenout „co“ a „proč“ je pro nás dobré.
Ella, má láska
Ella Mills (dříve Woodward) mě dnes a denně přesvědčuje, že i „bez“ se dá připravit skvělé jídlo. Za „bez“ si doplňte, co potřebujete, v jejím případě je to zejména maso, mléko, lepek, cukr a průmyslově zpracovaná jídla. Přiznám se, z počátku jsem Ellu podezřívala, že za jejím úspěchem je především „promakaný“ marketing. Možná to tak skutečně je, ale její knihy mě pořád baví a její recepty fungují. Co dodat.
Florentýna - návrat do dětství
Po Hance další hvězda nakladatelství SMART PRESS. Jana Florentýna Zatloukalová je pro mě zosobněním tradiční poctivé české kuchyně. K jejím receptům se pravidelně uchyluji na Vánoce, nebo když mají přijet naši na oběd. Často v ní zalistuji i tehdy, když mi z nějakého receptu není jasný postup. Její step-by-step popisy přípravy pokrmů jsou prostě geniální.
Bez Sarah ani ránu
Sarah Wilsonová byla mým prvním "nakouknutím" do světa bez cukru. Absolvovala jsem její osmitýdenní odvykací program a byla nadšená z výsledků. I když jsem u striktního „sugerfree“ nezůstala, stále u ní čerpám inspiraci. Občas se také vrátím k jejímu programu, když mám pocit, že už je toho cukru nějak moc.
Janina je jen jedna
Janina Černá je taková česká Sarah. Pro mě je ale zosobněním „amerického snu“ adaptovaného na české poměry. Obdivuji ji, že se nebála přijít s ne zrovna populárním výživovým směrem, stála si za svým, tvrdě na sobě pracovala a dnes má své místo na výsluní. Její knihy miluji hlavně po vizuální stránce, ale sem tam se neudržím a nějaký recept zkusím. V poslední době mě baví i její podcasty.
Svatoján – v časech dobrých i zlých
Kuchařky ze Svatojánu od Evy Francové snad netřeba představovat. Protože jsem vyrostla na venkově a duší tam zůstávám po celý život, miluji jejich atmosféru. Doporučuji je jako medicínu na dnešní uspěchaný svět – ponoříte se do nich a čas začne houstnout jako med a plynout v jiném rytmu. Do Svatojánu pravidelně spěchám pro radu před výplatou, kdy se zdroje krátí, ale jíst potřeba.
Něco na té Mary je
Mary McCartney u nás není příliš známá, ale já jsem si ji oblíbila. Miluji její kuchařku nazvanou prostě Jídlo. Protože právě to v ní najdete. Jednoduché na přípravu, chutné a zdravé jídlo bez masa. Vždycky, když nevím, „co zas mám vařit“, zalistuji její knihou a vykoukne na mě nějaký skvělý recept, který mě nakopne energií a není mi po něm dvě hodiny těžko.
Pavel a Josef – rozum vítězí
Pavel Walek a Josef Tóth jsou jediní mužští představitelé v mém výčtu. Čerpám u nich inspiraci, když se potřebuji opřít čistě o rozum. V jejich receptech má každá surovina svůj význam a účel, vše je navrženo a spočítáno s matematickou přesností. Oceňuji, že i složité věci umějí podat jednoduchým způsobem a boří některé zavedené mýty o výživě. Jen tak dál, chlapci.
Nechcete zmeškat ani jeden nový článek? Přihlaste se k odběru novinek.
ODEBÍRAT NOVINKY